Domácí Kultura LP vrací úder

LP vrací úder

273
0
Sdílejte

Dobám, ve kterých gramofonové desky sloužily jen a pouze jako dekorace na zdech obývacích pokojů, už odzvonilo. Prodej cédéček rapidně klesá a lidé se vrací k tomu, na čem hudbu poslouchali celý život. Vinyl se znovu točí a obchodů s deskami je čím dál víc. Neberou je útokem jenom fajnšmekři a lidé, kteří na stará dobrá elpíčka nikdy nezanevřeli. Zákazníci se rekrutují i z řad běžných lidí, kteří touží hudbu poslouchat jinak.

Chtěl jsem o vinylu zjistit víc a tak jsem neomylně zamířil na Dolní náměstí. Obchod s elpíčky tu vede Zdeněk Holeček, známý jako Heavy. Jsem člověk odkojený na cédéčkách a následně mp3kách, ale u Heavyho jsem si připadal jako doma. Ihned jsem si vzpomněl, jak jsem jako malý kluk lezl tátovi do skříně, tahal mu jeho desky Iron Maiden a nadšeně si prohlížel jejich grafiku. Ta je jednou z mnoha věcí, ve kterých se vinyl a cédéčka dramaticky liší.

„Na tom velkém prostoru vinylu se mohl grafik vyřádit. Obal je natolik skvěle zpracovaný, že přitáhne tvoji pozornost, i když nechceš. A pokud je elpíčko navíc rozkládací, dá se v něm číst, jako v knize,“ vysvětlil mi Heavy.

Obal ale není to jediné, po čem lační zákazníci jdou. Těm jde především o zvuk. Cédéčka jsou digitální, zvuk na vinylu je analogový. Podle Heavyho je analog lepší natolik, že deska získává úplně jinou dynamiku a při poslechu se dá někdy rozpoznat rozestavění nástrojů ve studiu při nahrávání. Samozřejmě, že na deskách jsou slyšet i chyby a falešné tóny, kterých se kapela při nahrávání dopustila. To ale nemusí být nutně na škodu.

„Cédéčka jsou digitálně upravená a tím pádem dokonalá. Člověk potom přijde na koncert takové kapely a zjistí, že zpěvák třeba vlastně vůbec neumí zpívat,“ dodal Heavy.

Do elpíček se vyplatí investovat taky z jiného důvodu. Výdrž cédéčka se uvádí při dobrém skladování až sto let. Realita je ale jiná. Po deseti dvaceti letech bývají už nepoužitelná. Desky jsou na tom daleko lépe. Pokud je dobře skladujete a pravidelně měníte jehlu, prakticky se nedají zničit.

„Já mám jednu desku už padesát dva let. Kdybych ti ji teď pustil, tak to nepoznáš a řekneš, že vyšla včera,“ pochlubil se Heavy.

Existuje tedy spousta důvodů, proč do vinylu jít. A pokud si říkáte, že byste na desky neměli, nemusíte věšet hlavu. Oproti Německu a Británii, kde se ceny desek šplhají čím dál výš, jak se těší veliké popularitě, se u nás jejich ceny pohybují ve stejné rovině, jako ceny cédéček.

Jediným problémem zůstává pořizovací cena gramofonu. Ty levnější se dají pořídit kolem dvou tisíc korun. A ty slušnější začínají podle Heavyho na šesti tisících. Ta investice ale za úplně jiný požitek z hudby docela stojí. Nemyslíte?

Sdílejte
Předchozí článek152 sec
Další článekArchitekt Neischl

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here